Vážení účastníci webináře,
chtěli bychom vám tímto zápisem zprostředkovat myšlenky Jitky Kmentové, lektorky, které zazněly na webináři a nelze je přímo odvodit ze snímků prezentace. Citace – psané kurzívou - byly zapsány na základě zvukového zápisu, kvůli autenticitě jsou upravovány pouze minimálně, proto je berte s vědomím, že jde o záznam mluveného slova. Kvůli kontextu uvádíme také informace z vybraných snímků prezentace, která je v originální podobě součástí tohoto zápisu jako přílohy.
V závěru zápisu naleznete stručné vyhodnocení webináře na základě zpětné vazby poskytnuté účastníky prostřednictvím zpětnovazebního dotazníku administrovaného po skončení akce prostřednictvím Google Forms.
Webinář byl účastníky velmi dobře přijat. Pokud byste chtěli k akci cokoliv dodat nebo potřebujete nějakou související informaci, napište na richard.veleta@seznam.cz. Můžete nám napsat i reakci na tento styl zápisu, zda je pro vás užitečný, zajímavý.
Webinář proběhl podle následujícího programu:
• Úvodní slovo, zdůvodnění volby tématu, vazba na KAP 2, kontext vzdělávací politiky státu.
• Prezentace lektorky.
• Dotazy a odpovědi, diskuse.
• Shrnutí, požádání o zpětnou vazbu.
Během diskuse byla domluvena jedna návštěva paní ředitelky školy u paní lektorky na gymnáziu na Zatlance.
Informace o lektorce: Paní Jitka Kmentová je 16 let ředitelkou Gymnázia na Zatlance v Praze. V organizaci Učitel naživo působí jako lektorka, a to v programu Ředitel naživo. Kontakty, které lektorka uvedla v závěru prezentace: jitka.kmentova@reditelnazivo.cz; jitka.kmentova@zatlanka.cz.
Výběr inspirativních informací a myšlenek lektorky, které zazněly na webináři:
• Jsem ředitelkou školy 16 let, ale mám pocit, že jsem pořád na začátku, že se pořád učím.
• Naším specifikem (myšleno Gymnázium na Zatlance) je, že jsme si vytvořili ještě jeden alternativní vzdělávací program, na kterém jsme se o pedagogickém leadershipu hodně naučili.
• Uvědomila jsem si, že my ředitelé škol musíme být na našich školách „dva v jednom“, „čtyři v jednom“, třeba právě v té dvojroli manažer – lídr. Musíme mezi těmito rolemi „překlikávat“.
• Pochopila jsem během své praxe, že lídr UKAZUJE, co se má ve škole dít, staví na dobrovolnosti, lidi žádá, nepřikazuje jim.
• Pro mě osobně je nejdůležitější znalost svých lidí, prostředí školy…
• Pro mě je hodně důležité říkat „my“, „společně to udělejme“
Snímek z prezentace:
Kdo to je lídr?
• Má vizi, věří jí; ví, kam chce školu dovést, a umí to sdílet s ostatními (a přesvědčit je).
• Má odvahu pustit se na nevyšlapanou cestu.
• Nebojí se krizí a učí se z nich.
• Je vytrvalý a trpělivý (ví, že k cíli vede obvykle dlouhá cesta, vnitřní proměna se neděje hned).
• Umí naslouchat a ptát se.
• Učí se od ostatních a spolupracuje s nimi, otevírá školu „světu“.
• Důvěřuje spolupracovníkům.
• Respektuje názory ostatních a umí je spolu s nimi uplatnit ve škole.
• Podporuje rozvoj svých spolupracovníků.
• Je ochoten dávat prostor ostatním.
• Motivuje ostatní k dalšímu rozvoji.
• Pečuje o potřeby spolupracovníků a sleduje „energii v týmu“ a pracuje s ní.
• Umí pracovat se sebereflexí a motivuje k ní i spolupracovníky.
• Tu první poučku (Má vizi, věří jí; ví, kam chce školu dovést, a umí to sdílet s ostatními (a přesvědčit je.) znám už z doby, kdy jsem jako ředitelka začínala, ale byla to pro mě vždycky záhada, jak vytvářet tu sdílenou vizi, jak to udělat, aby se co nejvíc lidí k té vizi přidalo…
• Dělala jsem to různě, dnes vím, že jsem to neděla úplně šikovně, protože jsem stavěla jen na několika málo lidech, kteří tu vizi spolu se mnou tlačili nebo nabízeli kolegům. Stalo se mi, že kolegyně zástupkyně, která byla mojí velkou oporou, mi dala výpověď v době, kdy jsme dokončovali ŠVP a měli jsme hodně práce. To jsem si říkala, že to je znamení, že už to mám všechno vzdát, že to tady sama nezvládnu a že končím… Druhý den jsem si řekla, aha, problém ti poskytuje možnost příležitost to zkusit jinak. Začala jsem v našem sboru hledat další spolupracovníky, se kterými bychom na rozvoji té vize školy mohli pracovat.
• Ta kolegyně, která odešla, byla hodně výrazná a někteří kolegové se za ní „ztratili“. Pro mě pak bylo zajímavé přemýšlet a nacházet, o koho dalšího bych se mohla opírat. Hodně mi to pomohlo otevřít sobě oči a otevřít dveře těm dalším lidem. Společnou vizi jsme pak začali vytvářet společně, organizovali jsme pracovní skupiny…
• Další výrazná zkušenost je, že nesmíme jako lídři očekávat, že ty změny přijdou hned, pro sebe jsem si to nazvala jako evoluční teorii, že všechno se musí dít pomalu, pozvolna a ve spolupráci s lidmi, kteří se chtějí přidat.
• Přemýšleli jsme, jak zapojit co nejvíce lidí, v jednu chvíli se nám zdálo, že nejlepší varianta bude ta manažerská: „Ve středu odpoledne všichni budou tady s námi ve škole a společně budeme pracovat.„ Ukázalo se, že toto jsem rozhodně takto říkat neměla, lidi se naježili, měli pocit, že najednou se mění kultura školy a začali se vzpouzet.
• Uvědomila jsem si, že daleko lepší bude přizvat lidi, a ne jim říct, musíte tady sedět.
• Uvědomila jsem si, že lepší bude PŘIZVAT lidi ve stylu, pokud chcete, přijďte, budeme přemýšlet např. o způsobu hodnocení, o průřezových tématech, přijďte, kdo chcete…
• Další příklad – zaváděli jsme ve škole pozici PEDAGOGICKÉHO KONZULTANTA, člověka, který není členem našeho týmu, je externista, který přímo spolupracuje s našimi učiteli, kteří si potřebují něco rozmyslet nebo zodpovědět si nějaké otázky. Když jsme tuto roli zaváděli, tak já jsme řekla, budeme mít pedagogického konzultanta, kdo chcete, tak se k němu přidejte. Byla jsem ohromená, myslela jsem si, že toho využijí tak 3 lidÉ, a nakonec jich bylo v této fázi 16! Důležité bylo, že si to mohli okouknout a případně se pak rozhodnout sami.
• Od dr. Nováčkové z Respektuj a budeš respektován! Mám takové jednoduché pravidlo: Umožni lidem volbu. Umožni dětem ve třídě volbu. Je to věc, která je jednoduchá, protože vždy můžeme nabídnout alespoň dvě možnosti: Účastnit se, nebo se neúčastnit.
• Osobně jsem se naučila, že skutečně každý člověk je jiný. Každý člověk potřebuje něco jiného. Každý potřebuje nějaký jiný způsob přenášení informací. Potřebuje, aby se mluvilo jeho jazykem.
• Dnes se snažíme uvědomit si, komu danou informaci budeme říkat: Aha, tohle budeme říkat Pavlíně, ta je „pink pink ratata“, ta to potřebuje rychle, stručně a hlavně jasně. Takže Pavlíně a jejímu okruhu se to musí říkat takhle. Pak tam máme takové vědátory, kterým vyhovuje, když informaci dáme s podklady, např. z pedagogické literatury nebo z výzkumů. A máme tam staré praktiky, kteří potřebují vědět, že si vážíme jejich práce. Ti, i když nepatří mezi ty učitele-hledače a mají spíše tradiční postupy, tak jsou pro tu naši školu důležití.
• Já mám takovou metodu, když je mi ouvej, když si říkám, to je hrozný, jaký tady máme lidi, nedá se na ně spolehnout, tak si představím naši školu, projedu si to odshora až dolů, navštívím v myslí každého učitele a řeknu si, ale vždyť on je pro tu naši školu důležitý tímhle a tímhle. To mi hodně pomáhá, že si říkám, že všichni, kteří v té škole jsou, jsou tam nějak důležití. Jsou třeba důležití pro jednotlivé žáky, každý trochu jiným způsobem. Snažím se uvědomovat si jejich silné stránky.
Snímek z prezentace:
Kdo to je PEDAGOGICKÝ lídr?
• Má vizi zaměřenou na podporu efektivního učení (a jde mu o pedagogický posun školy).
• Podporuje efektivní učení žáků a profesní učení pedagogů.
• Podporuje rozvoj kultury umožňující učení žáků i učitelů – ta je opřena o sdílené hodnoty školy.
• Zajišťuje bezpečné prostředí k učení.
• Pedagogický lídr je ředitel školy, ale je to i učitel nebo předseda předmětové komise, nebo někdo, kdo má na starosti nějakou učící se skupinu, komunitu.
• Pedagogický lídr je pro mě člověk, který chce, aby se učení ve škole posouvalo. Chce, aby se učili nejen žáci, ale je ochoten učit se i sám. Protože i v tom učení je učitel svým žákům vzorem.
• Ono je to stejné i s tím ředitelem, protože on je taky takovým učitelem svých učitelů.
• Já si někdy říkám o té naší škole, že je to taková moje třída. Každý je jiný a společně něco vytváříme.
• Hodně důležitá věc je, že lídr by měl zajišťovat bezpečné prostředí. Je důležité, aby každý věděl, že ve chvíli, kdy bude potřebovat oporu ve svém lídrovi, tak ji dostane. Dobře víme, že se nám to ne vždy dobře dělá, protože někteří kolegové nejsou zas tak aktivní, nechtějí zas tak moc na rozvoji školy participovat. Myslím si ale, že se vyplatí ten optimismus, že ve škole je víc těch, kterým jde o rozvoj školy, a nechtějí se jen vézt.
• My máme třeba jednoho kolegu, který asi vizi naší školy úplně nesdílí, ale je důležitý pro některé žáky, pro jejich budoucí profesní orientaci, má velké množství vědomostí, umí některé žáky velmi dobře motivovat. I tento učitel je pro nás důležitý. Já se snažím nabídnout mu takový úkol, takovou práci, kde se bude cítit dobře a kde se bude cítit důležitý.
Snímek z prezentace:
Jaké možnosti má ředitel školy?
• Ukazuje svůj osobní zájem a své nasazení.
• Sám se neustále učí a hledá nové cesty.
• Podporuje smysluplnost práce ve škole.
• Důvěřuje spolupracovníkům a poskytuje jim příležitosti k rozvoji.
• Nastoluje přiměřené výzvy.
• Přináší podněty, ale nevnucuje je (nabízí).
• Dává na výběr.
• Staví na silných stránkách spolupracovníků i svých.
• Ví, že chyby jsou součástí cesty… (učíme se „hledáním“).
• Naslouchá lidem a důvěřuje jejich erudici.
• Zajímá se o potřeby lidí.
• Motivuje spolupracovníky k sebereflexi.
• Dává zpětnou vazbu, oceňuje a inspiruje.
• Je důležité, aby ředitel-lídr uměl být v co největší míře přítomen ve škole, na akcích. Je to strašně těžké, vzhledem k činnostem a zodpovědnosti ředitelů. To je to, co nás vlastně může těšit, nabíjet.
• Pro mě je důležité to, aby moji učitelé viděli, věděli, že já se učím spolu s nimi. Že nejsem ta, která říká, já to všechno vím. A vy to budete teď dělat takhle. Že se účastním vzdělávacích akcí, které máme. Že sama jdu s kůží na trh. Například teď se učíme formativní hodnocení, tak sama poskytuju studentům zpětnou vazbu a pak to s učiteli i proberu.
• Mám i radost, že někteří moji učitelé se sami pozvou do mé hodiny. Přiznám se, že mi to není úplně milé, protože kdo by se těšil z toho, že bude mít v hodině někoho jiného… Ale je to pro mě vždy velká výzva a je i inspirativní, na co se kolegové ptají nebo čeho si v té hodině všimnou. A zároveň mohou trochu nahlédnout pod pokličku, jak já komunikuji se studenty.
• Pro pedagogický leadership je důležité dávat kolegům najevo, že jim důvěřujeme. Někdy je to ale hodně těžké, takovou zkušenost mají všichni ředitelé, že někteří kolegové neplní svoje povinnosti, nedělají, co by měli, neodevzdávají včas. Lepší je prohřešky řešit individuálně a veřejně je spíše ocenit za to, co dělají dobře.
• Mně se líbí, že u nás ve škole víme, že jdeme po neprošlapané cestě. Tohle se snažme ventilovat i před studenty. Říkáme jim, učíme se, hledáme cesty, občas se něco nepovede a jsme rádi, když nám dáte zpětnou vazbu.
• Na obrázku je záběr z takové naší sešlosti učitelů a studentů. My máme ve škole zavedený program Kulturní kredity a studenti přišli s tím, že se jim to nelíbí, říkali, že už mají práce dost… My jsme si řekli, dobře, uspořádáme kulatý stůl.
• Na setkání se sešli vyučující společenských věd a češtiny a zástupci studentského parlamentu. Měla jsem obrovskou radost z toho, že diskuse byla velmi kultivovaná, byla plodná, dohodli jsme se opravdu na nějakých změnách v tom systému. A studenti pak i přišli sami s vylepšením systému. Hodně se učíme i od studentů.
• Já se snažím vést jednou za půl roku s každým učitelem rozvojový rozhovor, během kterého mu dám já zpětnou vazbu a zároveň si poslechnu i zpětnou vazbu do něj. Zatím se mi to ne úplně daří kvůli času, ale snažím se o to.
• Přišla jsem si na takovou věc, že když se cítím v té škole hodně opuštěná, když si říkám, je toho moc, nemám na ty lidi čas, už to nezvládám, tak se snažím naplánovat si nějaké OSOBNÍ SCHŮZKY, protože z nich pak čerpám energii, vidím, že u nás se dějí dobré věci, že to, co děláme, má nějaký smysl.
• My jsme včera měli den otevřených dveří online, v té virtuální místnosti tam se mnou byl jeden student, který mi pomáhal s obsluhou chatu, a měli jsme chvílemi čas, tak jsme si povídali. A on povídá, naše paní učitelka matematiky má ty hodiny fakt tak krásně připravený a mě je líto, že ty hodiny jsou takhle jen pro nás, že je nesdílí, že by se od ní mohli učit i další učitelé a další studenti. A já mám takový nápad na sdílení těch materiálů. A pak jsme si s tím studentem rozjeli takový brainstorming, co by se dalo u nás ve škole dělat, vymysleli jsme spoustu věcí, které bych pak ráda sdílela i s kolegy. Bylo to pro mě hodně inspirativní.
• Já mám takový závazek, že přijdu do školy a budu VYHLEDÁVAT KONTAKTY S KOLEGY. Snažím se hodně chodit po chodbách, navštěvovat je. Ale to většinou skončí tak kolem desáté hodiny, to se mi navalí většinou nějaké další úkoly. Vím, že pro kolegy to hodně znamená, když řeknu, jé, já jsem si všimla, že se vám tohle povedlo, nebo: studenti mi říkali, paní kolegyně, že máte skvělé hodiny…. Bývají z toho zaskočeni, ale věřím, že z toho mají radost, že je to motivuje.
• Učí se nejen žáci, ale i učitelé, ředitelé. Nám se poměrně dobře daří posilovat sdílení zkušeností mezi učiteli, a to i bez toho, že bychom to my jako vedení nějak tlačili. Dost to podpořila současná situace s online výukou. Učitelé hodně sdílejí materiály, postupy, zdroje.
• Učíme se tím, že věci děláme, že hledáme nové cesty, nové metody.
• Máme osvědčenou metodu v tom alternativním programu, že se scházíme učitelé, kteří učíme v jedné třídě a sdílíme zkušenosti s tou třídou. Jsou to vždycky takové hodinové rozpravy o třídě. Dozvíme se od sebe navzájem spoustu věcí a zároveň přijdeme na spoustu věcí. Uvědomíme si, jak různí jsou naši studenti, jak různé věci potřebují. A já jako ředitelka si ještě říkám, jak jsem o kousíček výš, aha, tenhle učitel to vidí takhle, potřebuje ode mě tohle. Tenhleten tomu ještě nerozumím, musíme se s ním k tomu ještě vrátit.
• Doporučuji službu pedagogického konzultanta, je to velká úleva i pro toho ředitele, na kterého se toho hodně valí. Já jsem se pro pedagogického konzultanta rozhodla, protože kolegové ve zpětných vazbách pořád psali: nemáte na nás čas, my bychom se s vámi chtěli častěji radit. A ještě do toho přišlo to, že začali učitelé sdílet některé problémy s naší školní psycholožkou, která to pak už nebyla schopná zvládnout. Tak jsme hledali někoho, kdo bude stát vně naší školy. Přizvali jsme Květu Krieger, která má obrovskou zkušenost. Naši vyučující se k ní objednávají na konzultace, kde s ní řeší pedagogické otázky, připravují náročnější projekty, radí se o práci se skupinami, řeší, co udělat jinak. Tahle její pomoc pro nás velmi důležitá, protože spoustu věcí jsou si kolegové schopni vyřešit sami bez toho, aby to byl nějaký nápor na vedení školy.
Snímek z prezentace:
Jak to všechno stihnout?
• Lídr není sám, opírá se o tým vedení školy i tým učitelů.
• Hledá spolupracovníky, kteří učitele a žáky podporují (mentoring, konzultace, stáže).
• Věří tomu, že se spolupracovníci zadaných úkolů dobře zhostí (důvěra).
• Pokud to jde, hledá odborníky, kteří mu pomohou s některými úkoly.
• Spolupracuje s jinými řediteli.
• Pro mě je čím dál tím důležitější, že vím, že nejsem na to sama. Že se můžu opřít o tým vedení školy, o tým učitelů. My máme kromě předmětových komisí i takové pracovní týmy, které společně hledají řešení pro věci, které potřebujeme promyslet, např. skupina pro metodu CLIL. Je to pro mě vždy oáza, když třeba řeknou, že si našli i někoho, kdo jim to posoudí, kdo jim udělá supervizora. Zeptají se, můžeme?, já říkám, skvělé, můžete.
• Hodně se nám vyplácí porady vedení školy každý týden, což je někdy hodně těžké. Zápisy hned dáváme na sdílený disk, takže všichni učitelé si mohou přečíst, o čem se jedná. Skutečně si to čtou.
Celkové vyhodnocení:
• Webinář hodnocen většinou účastníků jako přínosný (90 %).
• Účastníky zejména zaujalo zavedení pozice pedagogického konzultanta, je zde i poptávka více se tomu věnovat na nějaké příští akci.
• Výkon lektorky hodnocena většinou účastníků jako profesionální, včetně stylu a obsahu prezentace (90 %).
• Účastníci byli výrazně spokojeni s organizací webináře (100 %) i s jeho moderováním (100 %).
Účastníci dali řadu návrhů pro další semináře/webináře:
• personální pohovory při přijímání nových pedagogických pracovníků;
• konkrétní aktivity pro rozvoj týmové spolupráce ve škole;
• příklady dobré praxe pro kontrolní a hospitační činnost ředitele školy;
• hodnocení učitelů;
• zavádění pozice pedagogického konzultanta;
• formální hodnocení a (online) platforma, ve které lze sdílet hodnocení se žáky, s rodiči.
Zásadní připomínka k termínu akce: „Konec ledna je na školách časem pedagogických porad, kdybyste to udělali jindy, asi by byla větší účast.“
Úvodní prezentace Richarda Velety
Prezentace Jitky Kmentové
Komentáře